Seznámili jsme se někdy v roce 1992. Tehdy jsem v Rádiu Agara působil jen jako hlas, který občas při čekání na Mirku namluví nějakou reklamu. V produkci tam pracovali dva. Oba se jmenovali Petr. Jeden byl Král a druhý Beránek. Dodnes jsme přátelé, kteří si telefonují, vzájemně si pomáhají a vědí, že tu ten druhý je. Až do 27. Listopadu 2009. Petr Beránek v tento den odešel z tohoto světa. Dobrovolně.
Internet je celosvětové médium a každým dnem na něm přibývají informace o každém z nás. A tak neustále bobtná a roste. Dříve se říkalo, že rádio je nejrychlejší médium. Rychlejší než noviny, nebo televize. Jenže v rádiu se dá říci informace až v nejbližším možném vstupu. Ovšem na internetu, můžete publikovat TEĎ. Mimochodem první médium, které přineslo informace o smrti Michaela Jacksona, byl internet. Informace o Vás, o mě, o všech se na celosvětové síti dají najít i v případě, že se snažíte všechny cesty za sebou zamést.
Petr Beránek byl na internetu naposledy přesně 27. listopadu 2009 ve 12 hodin a 6 minut.
Když jsem byl před časem s přáteli posedět v Záležitosti na Žižkově, dával jsem k dobru historky, kterými Bery všechny kolem sebe zásoboval. Nebyli to historky, které byli smyšlené, nebo upravené. Jsou to skutečné a pravdivé příběhy, které se stali jemu osobně. Vyprávěl je vždy tak neuvěřitelným způsobem, že se jeho posluchači plácali do stehen smíchy. Dám jich minimálně 5 z patra. Prasknete smíchy. Třeba balvan, který letěl z věžáku do záhonů pod oknem…nebo Er Té Péčko – to je ruční transformátorová pájka…nebo jeho rozštěp na zadních sedadlech, když jeli ze hry a nabourali do lampy, nebo zkřížená řídítka na kole, když jel na Benďáku na kole. Jen si vzpomenu a vidím ho. Jeho s Eliškou a Barunkou.
Petr byl také velmi nadaný hudebník. Kdysi hrával s Romanem v Benediktu. Vlastně hrával dodnes. Obecně měl k hudbě velmi blízko. To on mě naučil poslouchat nástroje. Vždy pustil nějakou „černošárnu jako prase“ a říkal „..slyšíš tam tu basu jak ten černoch na ní jede… vvvvvv aaaanebo ten bicák, jak ta hajdka zvoní?!“ Nikdy před tím, jsem nebyl schopen odfiltrovat jednotlivé nástroje.
Byl to velmi zábavný společník, měl ten dar a každý kdo ho znal, ho prostě miloval. Ono to ani nešlo jinak. Však jsme, alespoň někteří z nás byli součástí jeho života, jeho historek. Jenže někde hluboko uvnitř měl své srdce, duši, trápení žal a samotu. Ten osudný pátek se rozhodl odejít a odešel. Navždy.
Čest jeho památce.
Bery, těbůch.
Taky nemuzu zapomenout na jeho sadrovej odlitek obliceje, kterym chtel obdarovat uz nevim jestli na vanoce vsechny svoje znamy a nakonec si musel odstrihavat rasy,a sest hodin pomalu odlamovat a kladivkem odklepavat kusy sadry z obbliceje, protoze vse zatuhlo vic nez ocekaval, mel jsem tu cest ho znat a treba drzet v ruce sadrovy kameny s otiskem zavrenych oci a odstrihanych ras,……fakt me to mrzi cekal jsem, ze se s nim uvidim az se pojedu podivat po ctyrech letech do Cech….je to fakt hodne smutny…….mam pocit jakoby odeslo kus mesta Mostu,…..mej se tam jinak fajn a pozdravuj tam ty cernochy….stetinaci
Máš pravdu, tuhle historku si taky pamatuju. Dokonce jsem měl v ruce kousky sádry, ve kterých bylo obočí … o)))
Milan.
tesil jsem se ze mu budu vypravet o asiatkach
))))))))))))))))) jsem v Moste jen na mesic a pak zpatky do Shanghaje …je to fakt smutny byl to uzasnej clovicek, pokazdy kdyz jsem k nemu prisel bezela pracka 
))))
Zítra v sobotu jedu na hřbitov.
Kluci dík za příhody, všechny znám moc dobře a bylo jich ještě spoustu, tady jeho táta.
Péťa má schránku na novém hřbitově číslo U 16
Psala mi Bára, tak mi řekla kde Petr je. Byl jsem tam teď v sobotu 23.1.10. je to U16 na novém hřbitově. Milan.
Petr mi chybí moc, byl to fantastickej, chytrej člověk a geniální hudebník. Čest jeho památce. Libor
Co k tomu dodat? Dnes jsem se to dozvěděla, nevím jak a proč, ale to je už jedno. Odešel člověk, který dokázal člověku zvednout náladu jen tím, když promluvil. Byla to úžasná duše plná ztřeštěných nápadů, krásných citů a geniality. Mám na něj pár krásných vzpomínek z dob, kdy jsem s ním pracovala a ty mi už nikdo nevezme. Čest Tvé památce Péťo, Tvé osobitosti, Tvému životu i odchodu! Je mi z toho hodně smutno. Petra
Peti moc děkuji za Tvé řádky, Milan.
Já jsem s Petrem pracovala na Agaře pár měsíců a musím uznat, že tak geniálního člověka jsem už po něm nepotkala.Už jen to, že každé kolegyni říkal „Vlasto“ a kolegovi „Honzíku“:) Přišel za mnou do s tudia a povídá „hele Vlasto,přijď za mnou do mojí depresárny“.Bylo mi jasné, že se bude natáčet nějaký spot u něj ve studiu….Vyprávěl mi, že když běhal v Americe po pláži v těch jeho slipových plavkách, měl „Honzíka“ až ke kyčli.Prý se úplně styděl, jak kolem běhal samý nabouchaný Mitch Buchanen v šortkových plavkách a jim nic vidět nebylo. Na Agaře v Armabetonu byly úzké chodby a on, aby mě rozesmál, pravil „čoveče Vlasto…já se kolem tebe normálně bojím chodit po chodbě s tím mým Honzíkem“ však jsem ti povídal jak je dlouhý:))) A pak jen stačilo, když procházel, vždy pronesl „ŠKRT“. Neskutečné….nikdo nechápal proč se oba tak řehtáme! Nezapomenu na jeho tanec u tyče v legračních mikroslipech, které dostal od Agaráků dostal k narozeninám:))
Milý Petříku, tvými vtipy a historkami bavím dodnes své další kolegy v dalších rádiích, kterými jsem prošla.Dodnes mi všichni závidí tak milého baviče a kamaráda.Nebudu jim říkat, že už nejsi tady dole, ale nahoře.Protože v mém srdíčku jsi stále se mnou a nikdy jsi nás neopustil.Mám Tě MOC ráda!
Šárko to je moc hezký. Díky.
Dnes jsem se byla za Péťou na hřbitově…neubránila jsem se slzám. Ale myslím, že je povinností každého z nás, kdo jsme ho znali a měli rádi, za ním občas zajít a zapálit svíčku, zavzpomínat si a litovat, že jsme s ním nestrávili více času. Jen doufám, že je tam nahoře spokojený a baví tam andílky svými historkami jako dřív bavil i nás…to je nahoře asi momentálně pěkně veselo…Máme Tě rádi Péťo…